Vše začalo sluncem

Dříve Vánoce vlastně ani Vánocemi nebyly. Kořeny tohoto svátku totiž spadají někam až do dob pohanských, předkřesťanských. Lidé byli dříve hodně spjati s přírodou a místo boha uctívali Slunce, které bylo symbolem života a mělo životodárnou sílu.

Svátek slunce se slavil nejen v zimě, kdy síla slunce byla nejmenší, ale i v létě, kdy bylo slunce nejsilnější a na jaře, kdy se slavilo jeho probuzení. Co se ale týče těch oslav zimních, slavil se zimní slunovrat, asi kolem 21. Prosince, kdy se prodlužuje den a přibývá tepla a světla. Tyto pohanské oslavy a víru v slunce však později nahradily svátky křesťanské.

Křesťané a příchod Vánoc

Když se křesťané svátky slunovratu snažili zprvu úplně zrušit, měli to marné, protože mezi lidmi byly tyto oslavy hluboce zakořeněné. Nevzdali to však, a využili tohoto pohanského období oslavy narození Ježíše Krista a Vánoční svátky, aby tak dále šířili svou víru. Ve čtvrtém století uznala Vánoce církev za církevní, a staly se tak součástí všech křesťanských národů. Ale Vánoce jak je známe dnes, tedy podobné těm našim se začali slavit až v 16. století.

Vánoce bychom však měli slavit nejen jako křesťanské svátky, jakož to oslavy narození Krista, ale hlavně jako dobu, kdy se společně sejde celá rodina a tráví spolu čas klidu a pohody v okruhu svých nejbližších.

_{Autor: Lenka Votrubová, Lenka.Votrubova(at)email.cz}